POHÁDKOVÝ PŘÍBĚH podle skutečné události
Žila byla....
....jednou jedna princezna, která tuze prahla po lásce. Ta však ne a ne přijít. A tak se princezna rozhodla své dlouhé trápení ukončit a vydala se do světa hledat svou pravou lásku.
Šla přes skalnaté štíty hor, které bývaly kdysi mořem, přes louky a pole překypující jarní zelení až došla na Hrad Valdštejn. Na tomto krásném místě potkala dobré lidi, kteří ji nabídli aby s nimi pojedla a popila, aby měla dostatek síly na další pouť.
Putovala Rajským krajem a nacházela jen nádheru přírody a její moci. V jednom údolí narazila na menší sluj, kterou ji zvědavost nedovolila jen tak opustit. Rozhodla se ji prozkoumat...
Při zkoumání jeskyně za sebou najednou zaslechla lehký šramot a přes jednu ze stěn se mihl stín. Zprudka se otočila, ale nikoho neviděla. Pohlédla zpět a před ní se z čista jasna objevil tříhlavý drak. Jeho vzezření však nevykazovalo nic špatného, dokonce se zdálo, že se všechny jeho hlavy lehce usmívají. Neodvažovala se však pohnout natož promluvit. V tom rozťal ticho drakův hlas: "Drahá princezno! Co děláte tak daleko od domova? A sama? " Princezna, dojata drakovou starostlivostí, zapomněla na strach i ostych a započala vyprávět svůj příběh a z jakých pohnutek se vydala do světa. Drak byl překvapený a ihned nabídl své dlouhověké rady a pomoc. "Krásná princezno, nedaleko leží hrad prince Krasoně, říká se, že je velmi pyšný na svůj vzhled, dobyl však mnohá království a zachránil mnoho zakletých princezen, však nenašla se doposud žádná, které by dal své srdce. Můžeme tam spolu zaletět a zkusit štěstí!" Princezna se celá rozzářila štěstím: " To by bylo báječné draku, budu tvou dlužnicí!" "Ale což," povídá drak, "dobré skutky a štěstí druhých je pro mne tou nejlepší odměnou! Poleťme tedy ihned!" A tak se drak s princeznou na svých bedrech vydali za princem...
Letěli přes malebné rybníčky, zalesněné kopečky až se před nimi rozprostřela rovinka na níž se tyčil hrad. Hrad se dvěma nesourodými věžemi. Drak kroužil kolem hradu až zpozoroval prince, ležícího na květnaté loučce pod hradem a zamířil k němu. Přistáli kousek od něho—to pro drakovu bezpečnost a aby se princ nelekl. Princezna seskočila a utíkala za princem. Bez meškání se uklonila a princi představila: "Dobrý den drahý princi, věnovala jsem dlouho cestu abych Vás nalezla. Jsem tak šťastná!" Princ se na princeznu sotva podíval. Věnoval se odrazu zrcadla, které držel v rukou a nepřestal si pohrávat se svými vlasy. Princezna zaraženě přihlížela. "Všimla jste si drahá princezno něčeho zvláštního? Pozorně se na mne podívejte..." Překvapená princezna nevěděla co říct... "Tak nic? stále stejným monotonním hlasem princ, "Nevšimla jste si mé nezměrné krásy kterou nikdo jiný v tomto kraji neoplývá?" Smutná princezna si jen povzdechla: " Ach princi, s Vámi nenaleznu to po čem toužím, milujete jen a jen sebe. Buďte opatrný, hezký den,..." a utíkala za drakem. Všechno mu hned se slzami v očích pověděla. Drak ji pohladil: "Drahá princezno, velmi mne mrzí tvé zklamání. Dnešní doba je na lásku skoupá. Jiné, malicherné hodnoty, převládají. Věřím však, že se ti jednou podaří nalézt to po čem toužíš. Budeš-li chtít můžeš žít u mne. Každý den můžeme cestovat skrze tento malebný kraj a hledat lásku. Velmi rád ti pomohu." Princezna se rozplakala štěstím a samozřejmě souhlasila. Přitulila se k drakovi a ten se opět vznesl do výšin. Od té doby se stali nerozlučnými přáteli. A jejich další dobrodružství? Počkejte si. :)